Česká hrdost
Zvedneme ruku. Potom zase klesne.
Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
- Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed (V. Dyk)
Zvedneme ruku. Potom zase klesne.
Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
- Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed (V. Dyk)
V minulém příspěvku jsme avizovali, že pomocí výzkumu typu "Moudrost davu" odhadneme volební preference politických stran, a že věříme, že výsledky budou přesnější než řada výzkumů snažících se změřit volební chování dotazováním respondentů na jejich osobní volbu. Nyní máme k dispozici výsledky z prvního kola a můžeme říci, že i přestože jsme se, záměrně, neptali reprezentativního vzorku české voličské populace, celkové vyznění výsledků a pořadí stran se podobá výsledkům z rozsáhlých šetření volebních preferencí.
Volby podle tohoto odhadu vyhraje ČSSD s 27.6 % hlasů následovaná KSČM s 15.1 % hlasů a dále ODS s TOP 09 obě okolo 11.5 % hlasů. Do poslanecké sněmovny by prošly ještě ANO se 7.1 %, KDU-ČSL s 6.2 % a SPOZ s 5.7 %. Pro zajímavost, respondenti také mohli uvést, jaký horní a dolní výsledek by je u konkrétní strany již překvapil. Na výsledcích je patrné poměrně široké rozmezí. Individuálně jsou si respondenti výsledkem voleb poměrně nejistí a připouští, že některá strana může překvapit nečekaně vysokými preferencemi. Přestože jsou si respondenti individuálně preferencemi politických stran nejistí, v součtu mnoha nepřesných odhadů může vzniknout jeden poměrně přesný.
Jan Schmid, [email protected]Entropa rozvířila vášně. Především ty bulharské, protože, to si řekněme na rovinu, turecký záchod byl trošku moc. Na druhou stranu, umělecké dílo by mělo (a v dnešní době vlastně musí) šokovat. Na třetí stranu ovšem asi ne vždy a za každou cenu. S tou plastikou se to má tak trochu jako se špatně zvládnutou reklamní kampaní. O co jiného vlastně šlo, měl to být především umělecký doplněk kampaně "Evropě to osladíme", která se ihned vzápětí po svém uvedení zalekla své vlastní odvahy a změnila se na "Sladíme Evropu". Není tedy divu, že plastiku jsme nejdřív odhalili, pak se za ni hned začali omlouvat, abychom vzápětí její sporné části pokorně odstranili, když ani sami pořádně nevíme kdo jsme. Na tuto otázku nám pomohlo odpovědět několik evropských karikaturistů a mně osobně se nejvíc líbí slovenský a bulharský pohled.
"Pro marketéry je dnes lepší číst Žižeka než Kotlera -to je jasný:)," říká Tomáš Hrivnák v komentáři k minulému příspěvku.
A jasný to je, Žižeka potřebujeme, poněvadž potřebujeme třetí pilulku:
Morpheus nabízí Neovi dvě pilulky, jako vstupenky do dvou světů. Červená pilulka je brána do reality za hranicí iluze a druhá, modrá, znamená návrat do iluzorního ale bezpečného světa. Žížek chce třetí pilulku: "Co je třetí pilulka? Rozhodně to není žádná transcendentální pilulka, která nám umožní nějakou umělou a fast foodovou náboženskou zkušenost...je to pilulka, která mi umožní vnímat ne realitu za iluzí, ale realitu v iluzi samotné..."
Fikce je skutečnější než realita za hranicí iluze. Realita za hranicí iluze má jenom málo společného s tím, jak jdeme dnem od rána do večera, jak se oblékáme, jíme, nakupujeme a jak toužíme. Toužit nás učí filmy, TV a reklama.
Kde najít třetí pilulku? Jen těžko v knihovničce publikací vydaných nakladatelstvím Grada. Žížek sám je silná třetí pilulka. "Elvis kulturních studií", skutečný filozof dneška, šílenec, marxista a manýrista, který nenudí: "My God, I'm thinking like Melanie now! You know what I'm thinking? I want to fuck Mitch..." A ten nádhernej, východoevropskej přízvuk - "aj vant d féérrrd pyl".
Kevin Roberts vymyslel Lovemarku krásný claim - Love Beyond Reason. A přesně tohle měl asi na mysli. Fanoušek Slavie z okolí Prahy zkombinoval lásku k fotbalovému klubu s láskou k dráze a tohle je výsledek. Více fotografií je umístěno na Facebookové skupině Slavia Intellectuals, a přestože s intelektem tahle seberealizace neměla příliš mnoho společného, stojí za to.
Taky jste to museli zažít. Mně se to přihodilo poslední dobou dvakrát. V obchodních centrech nejsou lidi! Nejen to, dokonce tam přestávají fungovat obchody, případně je jich celá řada těsně před zavřením. Nedávno jsem byl nakupovat potraviny v Šestce a Nových Butovicích a situace je v obou zmíněných centrech prakticky stejně zoufalá. Spousta zavřených obchodů, polepených pozitivními plakáty s veselými motivy (aby zavřené prázdné obchody nevypadaly tak depresivně), případně lidová tvořivost typu dětské stolečky a židličky s veselými party motivy. Sem tam potkáte bloumajícího zákazníka, ztraceného v poloprázných chodbách. Nejsou lidi! Moje žena přišla na skvělý způsob úspory nákladů - na chodbách by měly být pohybová čidla a jednotlivé sektory chodeb by se rozsvěcely pouze pokud by do nich někdo přišel. Bylo by to sice ohleduplné vůči životnímu prostředí, ovšem obávám se, že půlka shopping mallu ve tmě by vyhnala i těch zbylých pár nakupujících, kteří sem jezdí. Pravděpodobně stále si investoři ze Západu myslí, že jsme tady na Východě pořád ještě stádo opic, které si sedne na zadek z jakéhokoli nového obchodního centra. Nevím. Co vím, že obě centra, a především Šestka by mohly fungovat docela dobře. Pokud by na to nešly marketingově tak hloupě, jak na to jdou. Vůbec nechápu, proč si obchodní centra vydržují vlastní marketingová oddělení, když to co vidím, je většinou víceméně k pláči.
Omlouvám se, že je tento příspěvek opět uvozen anglickým titulkem, ale sám pro sebe jsem dosud nenašel žádný přijatelný český překlad pro slovo “Engage”, případně “Engagement”. Podívejme se, co na to říká anglicko-český slovník. Engage se dá přeložit jako: zaútočit, zasnoubit, zapojit, zaměstnat, zabrat, upoutat, slíbit, napadnout, najmout, angažovat. Ano, v zásadě všechny výše uvedené české výrazy se v novém způsobu marketingového myšlení potkávají a vzájemně prolínají. Staré škole marketingu odzvonilo a úspěšných příkladu neo-marketingu začíná přibývat jako hub po dešti. Dokonce i u nás!
Velmi zjednodušeně, jen pro připomenutí, jak funguje marketing staré školy: vymyslíte produkt, který má (v ideálním případě) nějaký jedinečný funkční nebo emocionální benefit. Produkt se stane základním P ze čtyř P marketingového mixu. K němu následně vytvoříte další tři a stanovíte marketingovou strategii a budget pro promotion (neplést se sales promotion). A pak přijde moment, kdy hledáte reklamní agenturu. Čert aby se v tom vyznal. Nadlinka, podlinka, direct, CRM, sales promotion, full-service... jednomu by se z toho zatočila hlava. Vypíšete výběrové řízení, v lepším případě si vyberete a zahájíte spolupráci. Agentura připraví komunikační strategii založenou na nadlince - ideálně TV (buduje přece povědomí o značce) a podlince - ideálně hostesky nebo nějaká sales promotion (tlačí prodeje). Musíte sice nainvestovat spoustu peněz - o mnoho víc než před deseti lety, protože na trhu je tlačenice a kvalitní zásah prostě něco stojí, ale pak si konečně oddechnete, že jste udělali to nejlepší co jste mohli a napjatě čekáte na čísla na konci roku. Gratuluji, právě jste se stali kolečkem v samosebepožírajícím stroji, jenž poslední roky čím dál víc zadrhává. Stali jste se součástí fenoménu, zvaného TV INDUSTRIAL COMPLEX.
O co jde? Jde o to, že díky léty rostoucím (a často zbytečně nadhodnoceným) investicím do nadlinkových médií se podařilo spotřebitele téměř dokonale imunizovat vůči jejich vlivu. Pamatujete jak byl život začátkem devadesátých let snadný? Udělali jste cokoliv, co vypadalo trošku “nečesky” a “západně” a masy se mohly zbláznit. Pamatujete, když se poprvé někdy před patnácti lety soutěžilo o auto? Jakou národní mánii to způsobilo? Nechce se mi věřit a přijde mi smutné, že se i po tak dlouhé době najdou velké nadnárodní značky, které na tisíckrát omletém a dávno mrtvém fenoménu auta postaví svou hlavní značkovou podlinkovou podporu roku.
Chyba ovšem, oproti očekávání, není na straně zadavatele. Kdo jiný, než reklamní agentury by totiž měl být nositelem a hybatelem nových trendů? Kdo jiný by měl chodit za okraj známého a přinášet stále něco nového a originálního? Už to slyším. U nás se nic nového nechytne, klienti jsou takoví a makoví, za to jak vypadá náš reklamní trh mohou výhradně bojácní zadavatelé, v téhle republice je strašně malý trh a nic se nevyplatí podnikat... Co na to říct? Kdy naposledy se pokusila nějaká reklamní agentura přijít s něčím skutečně novým a originálním? Kdy naposledy se zkusila vžít do role zadavatele? Kdy naposledy tady někdo šel za okraj?
Především rostoucí imunizace spotřebitele vůči klasicky formulovaným reklamním sdělením, masový charakter médií a klasické reklamní přemýšlení typu “Hledáme interruption moment” a “Mluvíme k matkám s dětmi” stojí za roztočením sebedestruktivní spirály zvané TV INDUSTRIAL COMPLEX. Zazvonil zvonec, pohádkám o klasické reklamě je konec. Neexistuje nic takového jako cílová skupina. Neexistuje nic takového jako dobrý odhad. Neexistuje nic takového jako reklamní linka. Vítejte se světě, kde platí jediné pravidlo - ENGAGE OR DIE.
Nedávno jsem narazil na jeden úctyhodný příklad, a to věřte nebo nevěřte, z českých luhů a hájů. Na počátku byla myšlenka otevřít hospodu. V českém prostředí nic nového. Dokonce by se dalo říct “Safe Idea”. Ovšem tohle měla být hospoda neobyčejná. Její neobyčejnost spočívá v tom, že si člověk točí pivo sám. Už slyším komentáře od old-school marketérů: Češi jsou přece pivní fajnšmekři, kvalitu piva dělá jeho točení, tohle je konec vysoce rozvinuté pivní kultury, to se mezi spotřebiteli nikdy nechytne! Naštěstí kluci, kteří s tímto nápadem přišli neměli s old-school marketingem žádnou zkušenost, protože právě studovali ekonomii a medicínu a vsadili raději na svou intuici.
A to je ten zásadní rozdíl. Klasický PUSH marketing je založený na tom, co si myslí hrstka lidí na straně zadavatele a reklamní agentury (často podpořeno zavádějícími výstupy focus groupů) a co se následně silou rozpočtu snaží vnutit spotřebiteli. To že se v mnoha případech vůbec nepotkají je nabíledni. Na druhé straně ENGAGEMENT MARKETING je plně v rukou emancipovaného spotřebitele, jenž ho spoluvytváří a pomáhá budovat značku podle svých vlastních představ, jinými slovy investuje do ní to nejcenější co má - svůj čas a svou pozornost. A tady už byl jen krok k úspěchu nápadu se samovýčepními bary, protože majitelé to celé pojali jako hru.
Na každém stole jejich pivních barů stojí totožná naleštěná pípa se třemi kohoutky a malým LCD displejem, což měl být původně počítač pro sledování výtoče piva u jednotlivých stolů. Majitele napadlo, že by mohli jednotlivé stoly propojit, sledovat a sestavovat žebříčky, jež jsou on-line promítány na plátně. Skvělý nápad zcela v duchu Engage Marketingu. Nikdo nikoho do ničeho nenutí. Nikdo oficiálně nevyhlásil žádnou soutěž. Chybí incentivy, chybí POS, chybí hostesky, které by vás pošťuchovaly. Všechno je na lidech, kteří mají sklon se v hospodě hecovat.
Dalším logickým krokem bylo propojit nově otvírané hospody v jiných městech a nechat je soupěřit mezi sebou - je jasné že např. z dlouholeté rivality mezi Hradcem Králové a Pardubicemi se dá touto cestou vytěžit zlatý důl. Třetím krokem, který je ovšem prozatím ve fázi snu je rozšířit tuto síť po celé Evropě, potažmo světě.
No a čtvrtý se přímo nabízí - vybudovat kolem sítě pubů komunitní síť, která bude mít vlastní pravidla a nové možnosti spojování lidí. První vlaštovka je na světe - už dnes si můžete od stolu ke stolu posílat vzkazy.
A jak to funguje? První bar otevřel v srpnu. Majitelé vsadili výhradně na word of mouth - jinými slovy rozjeli síť s nulovou investicí do klasické reklamy. Rezervace se dnes provádějí v předstihu tří týdnů, jinak nemáte šanci na prázdný stůl. Vzniká oficální žebříček jednotlivců a skupin z různých měst. Díky franchisingu již nyní majitelé provozují deset hospod v šesti českých městech a v současné době vyjednávají o prodeji know-how do ciziny. Osobně jim prorokuji skvělou budoucnost a velký rozkvět. Aneb vítejte ve světě Engagement Marketingu, kde nic není nemožné...
Autor čerpal z článku Starbucks po česku časopisu Respekt