PerfectCrowdCZ

Češi, národ brouků Pytlíků a kálejících Švejků

Entropa rozvířila vášně. Především ty bulharské, protože, to si řekněme na rovinu, turecký záchod byl trošku moc. Na druhou stranu, umělecké dílo by mělo (a v dnešní době vlastně musí) šokovat. Na třetí stranu ovšem asi ne vždy a za každou cenu. S tou plastikou se to má tak trochu jako se špatně zvládnutou reklamní kampaní. O co jiného vlastně šlo, měl to být především umělecký doplněk kampaně "Evropě to osladíme", která se ihned vzápětí po svém uvedení zalekla své vlastní odvahy a změnila se na "Sladíme Evropu". Není tedy divu, že plastiku jsme nejdřív odhalili, pak se za ni hned začali omlouvat, abychom vzápětí její sporné části pokorně odstranili, když ani sami pořádně nevíme kdo jsme. Na tuto otázku nám pomohlo odpovědět několik evropských karikaturistů a mně osobně se nejvíc líbí slovenský a bulharský pohled.

Milióny (bakterií), které musí zemřít

Domestos zosobňuje archetyp hrdiny. Neohroženě drtí milióny nebezpečných a navíc hnusných bakterií:

Bude tahle kampaň, tak úspěšná na Západě, fungovat i v Rusku?, ptali jsme se nedávno. Rusové si s neviditelnými bakteriemi nelámou hlavu tak, jako si ji lámou Němci nebo Angličani. Rusové si svůj nezájem racionalizují a tvrdí, že je to právě posedlost čistotou a desinfekcí, která vytváří antiseptické, nepřirozené prostředí a vede k nemoci.

Toaleta je ale symbolickým trůnem i v Rusku. Scéna s bolševiky, kteří nadšeně rozbíjejí skvostné toalety vládnoucí třídy, je jednou z nejslavnějších v Eizensteinově filmu "Křižník Potěmkin". Špinavá toaleta je pak symbolem éry reálného socialismu, kdy Rusům místo toaletního papíru zbyla Pravda.  Lenin sice slíbil, že všichni Rusové budou jednoho dne močit do krásných, zlatých toalet, ale do zlatých toalet včera i dnes močí jen několik málo privilegovaných.

Vladimír Sorokin , současný spisovatel a představitel ruského undergroundu, líčí v románě "Norma" Sovětský svaz, jako místo, kde všichni pojídají výkaly. Putinovi a jeho mládeži se tahle novela vůbec nelíbila a tak výtisky utopili v obří toaletě. 

To jsme ale odběhli od Domestosu a umírajících bakterií. Průměrný Rus se tedy na bakterie dívá s fatalismem - asi existují a zřejmě mají na zemi svoje místo a naštěstí nejsou vidět. V reklamě náhle vidět jsou a nejen to, příběh je řečen z pohledu bakterií, bezejmených a svým způsobem sympatických tvorů, které se jen snaží přežít (tak jako většina Rusů...a Čechů) a které nemilosrdně zničí neosobní síla. V takových souvislostech se člověku může před zraky objevit nukleární hřib, gulag nebo sám Stalin.

Většina bájných ruských hrdinů je velmi "osobních" a hodně se liší od super-hrdinů Západu. Často pochází ze skromných poměrů (Ilja Muromec), bývá pomalejší (Ivan) a ke svému úkolu - zvítězit nad zdánlivě nepřemožitelnou silou -  přichází jako slepý k houslím a chápe se ho dost neochotně. Možná by Domestos na sebe v Rusku mohl vzít atributy "lidského" hrdiny; ochránce  domova, který bojuje s neosobní, mohutnou a jednolitou silou špíny a infekce (tj. bakterií celého světa, konečně spojených) - se silou, která se, co chvíli může vyvalit - jako ten "Druhý" - ze soumračné zóny,  z toalety.