PerfectCrowdCZ

Spouštíme Shine your city green

1. dubna ve 14.00 spustíme aplikaci Shine your city green. Více průběžně updatovatovaných informací naleznete na tomto eventovém odkazu.

Shine your city green web je nyní v provozu

Podpůrný web pro aplikaci Shine your city green je nyní v provozu.

Shine your city green dostává tvář

Právě finišujeme grafickou přípravu facebookového projektu Shine your city green a s radostí představujeme podobu jeho loga. 

Politika na Facebooku

Vsadím se, že v mnoha sekretariátech mnoha českých politických stran zazněl poslední dobou podobný dotaz: "Ty, Fando co bysme mohli dát na ten fejzbůk? Prej teď na to lidi hodně choděj?". Ano, lidi na to doopravdy hodně chodí a zajímavé (nejen pro politické strany) je kdo a proč na něj chodí. Je to "new generation", nebo "generation next", chcete li. Nová generace lidí, která od základu mění způsob konzumace a šíření médií. Ocitli jsme se oběma nohama v 21. století. Okolo se dějí naprosto zásadní změny, které se každého z nás bytostně dotýkají. Někteří to nazývají krizí, přesto si myslím, že je to zcela zásadní a pozitivní proces. Přestává fungovat starý řád věcí, zavírají se továrny, hroutí se finanční instituce, klesá celosvětová poptávka po výrobě a produkci surovin. Co se to tedy vlastně děje?

V zásadě by se to celé dalo shrnout následujícícm jednoduchým způsobem. V minulém století, které si pro pořádek nazvěme "Industriální érou" byla hlavním hybatelem věcí IDEOLOGIE. Proti sobě stály dva nesmiřitelné světonázory, jež rozdělily obyčejné lidi po celém světě na pravici a levici. Ideologie s sebou přinesla nutnost politických stran, jež reprezentovaly tu či onu stranu ideologické mince. Hlavní úlohu v šíření informací a konzumaci mediálního obsahu hrála televize. Televize poskytovala poměrně jednoduchý způsob jak relativně rychle a efektivně oslovit masy. Masy levice, nebo masy pravice. Není tedy divu, že televize vždy byla na předním místě zájmu politiků a její kontrola byla vždy jejich prioritou. Celkový součet obětí industriální éry je 40 miliónů v první a sedmdesát miliónů lidí v druhé světové válce.

Vypadá to, jako by se lidstvo poučilo. Vkročili jsme do nového století, jež si pro pořádek nazvěme "Érou spolutvorby". Právě o spolutvorbu teď půjde nejvíc a stane se hybatelem všeho dění v tomto století. Začínáte si taky všímat, že pravičáci a levičáci pomalu vymírají, protože to jsou de facto vaši otcové a dědové? Začínáte si připadat směšně a předpotopně, když byste měli hájit jakousi ideologii? Příjde vám, že mariánsko-tereziánský způsob vzdělávání nestačí nárokům dnešní nové měnící se doby a musí se od základů změnit? Taky máte pocit, že udělat masovou reklamní kampaň už dneska prostě nestačí? Ano, vítejte v novém světě, světě spolutvorby generace next.

Dalai Lama prohlásil, že dvacáté století bylo stoletím násilí a jedenadvacáté bude stoletím dialogu. Odsud už je jen krůček ke spolutvorbě. A co že je to ta tolik a stále zmiňovaná spolutvorba? Dřív (v industriální éře) se v naší branži říkalo: "Jeden obrázek vydá za tisíc slov." Dnes by se k tomu hodilo dodat: "Jedna pozitivní inspirace vydá za sto tisíc reklamních kampaní." A to je jádrem celé spolutvorby. Osobně a individuálně inspirovat své okolí a měnit tak veškeré okolní dění. Old school marketing je postaven na principu PUT-IN & PULL-OUT. Tedy co do toho dám a co mi z toho vypadne. Všimněte si, že všechny velké věci vznikly přesně naopak. Google, YouTube, Facebook - to všechno jsou příklady nezištného projektu, jenž měl především někomu něco přinést (většinou nějakou novou příjemnou službu) a teprve postupně se kapitalizoval ve velkých penězích. I o tohle půjde. Začít dělat věci jen tak, protože znamenají všeobecný pozitivní přínos pro komunitu. Ale pozor, tohle není nějaká pitomá charita, tohle je seriózní business! Osobně v tomhle vidím obrovský (a možná největší) potenciál pro budoucí rozvoj značek.

Nicméně zpět k Facebooku. Dramaticky ho (stejně jako celý internet) nepochopili všichni ti, kteří vidí jeho využití v bannerové reklamě. To je jen starý formát na novém médiu. Možnosti online a speciálně Facebooku jsou prostě fantastické a skoro nekonečné a já se jen těším, až nějaký první český osvícený zadavatel udělá historicky první engagementový break-through a všem ostatním ukáže jak se to dělá. Přijde to každou chvíli, teď už jen kdo bude první. Okolo Facebooku se v poslední době vynořuje obrovské množství článků. S velkou chutí se do nich nořím a vždycky se těsím na dva mýty (zatím mě ještě žádný článek nezklamal) - v prvním se hovoří a jakémsi muži z Anglie (jindy z Mexika), který zavraždil svou ženu poté, co si změnila status na "nezadaná". Druhý mýtus hovoří o jednom managerovi, kterého si prolustrovala personální agentura a nedostal místo o které se ucházel. Ten první by se hodil maximálně tak do pořadu černá sanitka, a k tomu druhému jen tolik - i kdyby to byla pravda, je to v pořádku, protože se jen špatný člověk ucházel o špatnou pozici.

Zajímalo mě v souvislosti s tím, jak pomalu začíná mizet potřeba politických stran, jak si politici stojí v novém médiu. A výsledky mě pobavily. Pořadí politiků určuje počet jejich fanoušků - tedy unikátních lidí, kteří se k příslušnému politikovi přihlásí a podporují ho, tedy veřejně se s ním ztotožní (anebo ztrapní). V celosvětovém měřítku asi nikoho nepřekvapí, že číslem jedna je nový americký prezident Barrack Obama. Vede s mimořádným náskokem 5.5 miliónů fanoušků. Mimochodem, byl to právě on, kdo poprvé v historii mohutně zapojil nová sociální média do své předvolevní kampaně. Následuje ho John McCain a Sarah Palin - dva ideologičtí protivníci s půl miliónem fanoušků (zde je vidět jak mohutně jim Obama utekl). A kdo že je na čtvrtém místě? Žádná Hillary, žádný Tony, žádný Vladimir. Čtvrté místo mi vyrazilo dech, protože ho obsadil M.K. Atatürk se 400 tisíci fanoušky. Zakladatel moderního tureckého státu, narozený v roce 1881 se v pozitivním slova smyslu v hrobě obrací a nám nezbývá než dodat, že některé odkazy jsou zkrátka živé napříč staletími.

A co náš domácí zabahněný politický luh a háj? Nejpopulárnějším českým politikem je David Rath - ale naopak. V jeho Anti-klubu Davida Ratha se během posledního ani ne měsíce sešlo na 7.5 tisíce fanoušků - tedy vlastně antifanoušků, kteří si myslí, že je zhoubou pro českou politickou scénu. Stal se tak nejvíc nejméně populárním politikem na českém Facebooku. Zajímavé je, že David Rath předstihl o pár hlasů i někdejšího světově proslulého indonéského diktátora Suharta. Druhá příčka, tentokrát pozitivně myšlena patří jedinému skutečnému gentlemanovi české politiky panu Karlovi von Schwarzenbergovi. Poslední mohykán, kvůli kterému má ještě pořád smysl politiku sledovat, a jediný čitelný ministr s pevnými názory a nebojácnými činy. Zajímavé je, že svou fanouškovskou stránku na Facebooku nezakládal (udělali to sami fanoušci) a dnes čítá nějakých 6.5 tisíce fanoušků. Těšil jsem se, kdo bude třetím nejpopulárnějším politikem českého Facebooku a i v tomto případě jsem se nestačil divit. Už jen proto, že sice mohu zmínit jméno politka - je to Jiří Paroubek, i fakt, že je to stejně jako v případě Davida Ratha myšleno přesně naopak, ovšem protože tohle je slušný blog, nemohu si dovolit ocitovat plný název třetí příčky s 5 tisíci anti-fanoušky. Mimochodem, pan Paroubek má okolo sebe víc anti-skupin, skupina s názvem antiparoubek.cz má nyní více jak 6 tisíc příznivců. A hledal jsem dál. Co náš prezident? Na jeho oficiální Facebookové stránce se to v komentářích hemží superlativy, spoluobčané z celého světa ho vynášejí do nebes, ovšem něco tady jaksi chybí - možnost vložit vlastní komentář. Jak se tam všechny ty oslavné ódy dostaly? Že by v sekretariátu pana hradního tiskového Mefista? Hm, tohle přece dojde i průměrně pokročilému uživateli, že tady něco smrdí... Nicméně, našemu současnému prezidentovi fandí necelé 2 tisíce uživatelů, ovšem polovina vyjadřuje přesně opačný postoj vstupem do skupiny "Václav Klaus is not my president". Náš předseda vlády dramaticky pokulhává s 800 fanoušky (a lepší už to nebude) a peloton naší politické elity uzavírá Pavel Bém s 88 členy a Jiří Paroubek na jehož fanouškovské stránce není registrován ani jeden fanoušek. Aby mu to nebylo líto, alespoň jsem se rozhodl ho nahlásit.

Mechanický turek a spolutvorba

Myšlenku "crowdsourcingu" ztělesňuje mechanický turek Amazonu. Mechanický turek umožňuje outsourcovat davu, který je na internetu k dispozici, víceméně jednoduché úkoly a úkony. Pro nás, kteří se zabýváme výzkumem trhu, není mechanický turek nic nového. Takovým mechanickým turkem je kvantitativní výzkum samotný - offline i online. Respondenti kliknou na jednu z pěti možností - od "tato reklama se mi velice líbila"...až po "tato reklama se mi vůbec nelíbila" a turek vyplivne průměrné hodnocení...

Zajímavější, než mechanický turek sám o sobě, je spojení crowdsourcingu a skutečné spolutvorby. Na takovém spojení v současné době pracujeme - prostřednictvím našeho panelu prosebe.cz. Na prosebe.cz je v tuto chvíli registrováno přes 10 tisíc uživatelů. Ne všichni z těchto uživatelů mají stejné předpoklady pro to, aby přicházeli s novými nápady a myšlenkami. Takto (přibližně, ne doslova, prosím) to vypadá v tomto ohledu na prosebe.cz, a stejně to vypadá i v jiných komunitách, které jsou dostatečně velké a různorodé: Důležité je chápat hodnotu všech uživatelů: dát tvůrčím lidem možnost věci vytvářet a nechat většinu, aby se ztotožnila (nebo neztotožnila) s podněty vytvořenými tvůrčí menšinou. Toto propojení - tvůrčích a většiny - se dá uskutečnit několika způsoby: formou dotazníku, ve kterém existuje možnost spolutvorby (tj. nové nápady generované tvůrčími respondenty jsou, v rámci stejného výzkumu, hodnocené masou respondentů) nebo tak, že tvůrčí a aktivní lidi v panelu najdeme a pozveme je k přímé spolupráci s klientem - v rámci specifické online komunity a/nebo offline workshopů -  a v následujícím kroku pak necháváme většinu, aby vyjádřila svůj názor na podněty vytvořené v rámci příme spolutvorby. Oba postupy jsme si už úspěšně vyzkoušeli v praxi (v brzké budoucnosti vás s nimi seznámíme formou případových studií).

Safari, sorry. Odedneška Flockuji!

Safari od Applu byl dosud nejlepší možnou variantou mezi web browsery, tedy alespoň pro patformu Apple. Rovnou podotýkám, že je to mé osobní subjektivní tvrzení vycházející z dlouholeté práce s tímto programem a občasných výletů za jinými. Ovšem teď jsem se rozhodl být nevěrný St. Stevovi a jeho partě a vypadá to, že moje nová láska mě hned tak neopustí. Jmenuje se Flock a je to první sociální web browser na světě. Narazil jsem na něj dnes odpoledne a musím říct, že mě uchvátil od prvního okamžiku. Ano, v první řadě je to browser pro e-freaky, kteří frčí v sociálních sítích. Ovšem když si uvědomíte, že vám umožní mít všechno pěkně na jednom místě a neustále onlline updatováno, nemáte dál co řešit. To co jste dřív řešili různými aplikacemi nebo několika simultánně otevřenými okny web browseru je nyní plně integrováno do jednoho prohlížeče a nejen to, dokonce do jednoho přehledného okna v jehož rámci se pohybujete a máte vše v dosahu jednoho kliknutí. Pokud v dnešní době mluvíme o webových prohlížečích, pak nejčastěji padají jména Firefox, Opera a Internet Explorer. Zapomeňte na ně. Tohle je úplně nová filozofie způsobu cestování virtuálním prostorem internetu. Podle vývojářů prohlížeče je Flock určen pro novou generaci uživatelů, kteří se nespokojí jen s pasivním prohlížením webových stránek a prezentací. Flock je centrem pro spolupráci mezi uživateli, blogování, sdílení fotografií a spoustu dalších online aktivit spojujících uživatele do virtuálních komunit. Vývojáři Flocku si také uvědomují, jakou sílu může mít na trhu přímé propojení několika vzájemně se doplňujících služeb. Zářným příkladem fungování tohoto modelu je společnost Google, jejíž služby se v drtivé většině případů doplňují a právě díky tomuto spojení často uživatelé volí jejich produkty. U Flocku jde konkrétně o propojení s několika blogovacími portály, sdílenými Oblíbenými položkami a také službou Flickr pro jednoduché ukládání a sdílení obrázků na internetu. A nejen to, troufám si tvrdit, že Flock odstartuje penetraci a propojování jednotlivých sociálních sítí mezi obyčejné české surfery, protože je nesmírně intuitivní, přehledný a navíc strašně sexy.

Lesk a bída normální distribuce

Můj známý John, který je planner v BBH, říká "dej mi lidi, kteří jsou geniální nebo mi dej úplné debily, ale nenech mě pracovat s průměrně inteligentními lidmi, protože jejich inteligence je schopna věci komplikovat, ale už není schopna věci řešit nebo je s  úsměvem ignorovat."

To říká John a ukazuje tenhle obrázek s křivkou normální distribuce.

Vrcholem normální distribuce je průměr a průměrní spotřebitelé jsou také alfou a omegou výzkumů trhu. Jejich odpovědi jsou na prvních místech bar chartů. Odpovědi divných respondentů z prodloužených chvostů normální distribuce jsou označeny jako "others" a ignorovány. 

Rekrutátoři diskusních skupin se také svědomitě snaží plnit diskusní skupiny průměrnými respondenty. Rekrutátoři jsou jako svalnatí vyhazovači, kteří se zlým pohledem, založenýma svalnatýma rukama a malýma vyholenýma hlavama, stojí před dveřmi do nočního klubu/diskusního studia, připravení vykopnout každého, kdo je jiný a divný. 

Někdy v listopadu jsem v Londýně pozoroval přez jednostranné zrcadlo diskusní skupinu.  Osm žen diskutovalo o emocionálně vypjatých momentech všedního dne - o těch momentech, kdy člověku vlhnou dlaně a podpaží.  Seděl jsem tam a slyšel věci, které už jsem někdy před tím slyšel nebo četl. A pak jedna z těch žen s úsměvem povídá: "Znáte ten moment, kdy jedete v narvaným metru nebo ve vlaku a telefonujete a teď vám vypadne signál a vy mluvíte do toho mrtvýho mobilu dál, takový jako 'jo, tak to je teda dobrý... fakt jo?...tak díky moc a čau a měj se', jako kdyby se nic nestalo, a to děláte proto, že víte, že ostatní v tom metru jsou na vás nasraný, protože telefonujete a že by měli ohromnou radost z toho, kdyby vám vypad signál a vy byste tam stáli a volali do toho mobilu 'haló, haló' a pak zmlkli jako totální loseři. Tak mluvíte dál do toho mobilu bez signálu a nejhorší je, že v tu chvíli vám začne bejt jasný, že tyhle komedie hrajete ne před těma druhýma, ale sami před sebou a to vám bere poslední iluze, který o sobě máte." Zbytek žen se trochu kroutil, ale pomalu z něj lezlo, že ten pocit trochu zná. Stejná žena pak říkala ještě další, tak zajímavé věci, až ji moderátorka musela zpacifikovat, aby z ostatních dostala to, co vyžadoval diskusní plán. 

Když diskuse skončila, šli jsem s kolegyní-plannerkou za tou mladou ženou, které se jmenovala Nadia. Vysvětlili jsme jí,  že přicházíme z říše za zrcadlem a pozvali jsme jí na pivo. Seděli jsme v hospodě nedaleko Chelsea stadionu a povídali jsme si o všem možném, hlavně o anglických ženách. Maminka Nadii je Francouzska a Nadin tatínek je Iránec. Ona sama vyrůstala v Surrey v jižním Londýně a tak má schopnost dívat se na věci zevnitř i z vnějšku. Ten večer jsme vyřešili problém, který se týkal naší značky (aniž jsme o tom přímo mluvili). Druhý den jsme si to v kanceláři jenom doladili a napsali.  

V Praze mi jeden kamarád mi vyprávěl o jiné ženě v diskusní skupině na značku čistícího prostředku.  Sedm žen si na začátku té skupiny mechanicky stěžovalo, jak strašná řehole je úklid a jak ti jejich chlapi doma nic nedělají. A pořád dokola.  A pak ta osmá žena povídá: "mě uklízení docela baví, přijde mi, že dávám svět do pořádku... že ten bordel zmizí tak, jako kdyby nikdy ani nebyl..."

Tady zbystříte a začnete přemýšlet o zadostiučinění, které získáváme ze zahlazování stop po našich každodenních činech a přečinech - zvláště když je zahladíme tak dokonale, že to vypadá, jako kdyby se čas vrátil zpátky a kontaminace špínou nikdy nenastala (Slavoj Žižek o tomhle mluví v The Pervert's guide to the cinema , když analyzuje scénu v Hitchcokově Psychu, ve které Norman Bates deset minut uklízí koupelnu, kde před tím on/matka zavraždil Marion Crane. Podle Žižeka je tohle jedna z klíčových scén Psycha - Norman dlouze uklízí a my začínáme v duchu uklízet s ním a přát si, aby "to" uklidil dobře). 

To, co přichází z okraje od osmých respondentů - lidí, kteří nevyměnili svůj cit, úsudek a jedinečné vidění světa za pohodlnější přisvojování si většinových pravd a konceptů -  je schopnost upoutat naši pozornost čistým vhledem pod povrch,  který je okamžitě pravdivý, aniž by musel být podroben testům.  

Je zbytečné mluvit o tom, jakou cenu mají tyhle "pravdy o člověku" pro značky. Značka je může uchopit a oslovit jimi (neexistujícího) průměrného spotřebitele, který sice v diskusních skupinách volá po průměrných výrobcích a komunikaci, ale v reálném životě velmi lidsky podléhá tomu, co skutečně míří k jeho srdci.  

Zajímavé a užitečné pravdy nerostou na vrcholu normální distribuce a nejsou ani produktem komplikovaných nástrojů reklamních a výzkumných agentur.  Jsou výsledkem intuitivního nalézání souvislostí, ve kterém psanci z dlouhých ocasů a nekonečných okrajů hrají klíčovou roli. Díky internetu je dnes můžeme rychle najít, být s nimi v kontaktu a pozvat je do hry.  

Nejlepší hudba roku 2008 byla... na last.fm

Hlasování o nejlepších interpretech, skupinách roku, nejprodávanějších deskách roku apod. už není doménou prezídia hudebních cen jako je slavná Grammy, případně její regionální více či méně úspěšné napodobeniny. Koneckonců náš Anděl má od dob svého uvedení sestupnou tendenci a jeho vnímaná hodnota se dnes prakticky blíží nule. Hudba se přesunula z pevných nosičů na internet. Hudební průmysl přišel o léta zuby nehty bráněný monopol. A s ním také o zisky a vliv. Hudba se stala svobodně šířitelným a přístupným zbožím až do té míry, že se za ni dnes nikomu moc nechce platit. I průměrně e-gramotný uživatel si už dnes totiž umí cokoli stáhnout a případně šířit zdarma. Internet se vyvíjí závratnou rychlostí a přináší s sebou netušené nové možnosti. Sociální síť last.fm asi znáte. Je to revoluce v poslouchání a šíření hudby. Zadáte jméno interpreta nebo stylu a přehrávač vám začne vybírat podobné interprety na základě tzv. tagů - což je označení stylu a žánru ostatními uživateli. Totálně spolutvorbová záležitost o které se dnes v hudebním průmyslu mluví s velkým respektem. Sám jsem byl překvapen do jakých detailů to funguje i v případě českého prostředí. Prakticky denním uživatelem jsem někdy od poloviny tohoto roku a k dnešnímu dni mám nějakých 43 tis. přehraných skladeb. Stažený software last.fm se umí spojit s vaším nativním přehrávačem (v mém případě je to iTunes) a pomocí tzv. scrobblingu přenášet data na centrální web last.fm, kde se hromadí informace o tom co a jak často posloucháte. A nejen to. Online vidíte vaše přátele (a oni vás) a můžete se vzájemně napojit na svůj hudební kanál. Každý uživatel totiž vytvoří individuální virtuální radio stanici a může tak po internetu vysílat pro ostatní. Tagovat samozřejmě můžete svou vlastní hudbu jakož i hudbu vašich přátel. Vše je samozřejmě propojeno s ostatními sociálními sítěmi jako je např. Facebook.

No a poslední novinka na last.fm? Žebříček nejlepší hudby v roce 2008 na základě scrobblingu - tedy kumulace skutečných dat od skutečných lidí o tom co skutečně a průběžně poslouchají během celého roku (kam se hrabe NOVA se svými people-metry). Nikdo nemusí o ničem hlasovat, všechno se děje automaticky během roku a na konci vám vypadnou nejlepší interpreti, deska a písnička roku jedním klikem. Nic se nedá falšovat, nic se nedá uplácet. Tohle je budoucnost hudebního průmyslu a hudby jako takové. A deska roku mi fakt udělala radost!

Spolutvorba kočičí značky

Nedávno jsem psal o tom, jak v Německu (špatně) pochopili termín "spolutvorba" v případě jedné značky kočičího žrádla. Vyzvali tam majitele kočiček, ať fotí a natáčejí vtipné momenty se svými miláčky a ty jim posílají pro další zpracování. Porota vybrala ty nejlepší a se svou reklamní agenturou sestříhala klasický televizní spot, který byl složen výhradně ze záběrů typu Neváhej a toč! Tohle je asi nejklasičtější příklad toho, jak se dá nesprávně vyložit termín spolutvorba. A upřímně řečeno, nemá až tak daleko k focus groupu, známému zabijákovi jakékoli originální idei. Ne, tudy cesta ke spolutvorbě skutečně nevede.

Napadl mě nový pozoruhodný způsob spolutvorby kočičí značky. Chování koček je kapitola sama o sobě. Všichni kdo někdy kočku měli jsou o ni schopni líčit nejrůznější neuvěřitelné historky. Co kočka, to osobnost. A zde se otvírá nový netušený svět možností. Znáte sérii Simon's Cat od Simona Tofielda?

Je to britský animátor a vlastník tří koček - Hugha, Jess a Maisie. Na tom člověku je vidět, že kočky miluje a má o nich hluboký insight. Toho využil při tvorbě prozatím tří krátkých filmů, které se staly doslova hitem. Za velmi krátkou dobu dosáhl téměř milionové návštěvnosti své stránky a přes padesát tisíc lidí z celého světa se stalo "předplatiteli", kteří dychtivě čekají na další díl. Fenomenální úspěch ve velmi krátké době, za který by leckterý zoufalý Brand Manager dal nevím co.

Proč tohohle fenoménu dosud nevyužila žádná značka kočičího žrádla mi zůstává záhadou. Místo toho jedou pořád dokola stupidní "německy emocionálně laděné" reklamy a promotions typu získej misku už za 20 čárových kódů. Napadl mě geniální engagementový koncept, spojený s fenoménem Simon's Cat, který by z jakékoli značky kočičího žrádla dokázal během krátké doby udělat totální fenomén. Samozřejmě ho tady nebudu prozrazovat, snad jen řeknu, že v žádném případě nejde o sponzoring nových dílů, ani o product placement. To ale pravidelným čtenářům tohoto blogu stejně dávno došlo... :-)

P.S. Neznáte někdo Brand Managera nějaké kočičí značky, který vidí dál než na misku za dvacet kódů?

Když ji miluješ...

Kevin Roberts vymyslel Lovemarku krásný claim - Love Beyond Reason. A přesně tohle měl asi na mysli. Fanoušek Slavie z okolí Prahy zkombinoval lásku k fotbalovému klubu s láskou k dráze a tohle je výsledek. Více fotografií je umístěno na Facebookové skupině Slavia Intellectuals, a přestože s intelektem tahle seberealizace neměla příliš mnoho společného, stojí za to.