PerfectCrowdCZ

Semiotika boří konvence

Fanzoom, pozorování skutečných zájmů ...

Když chceme v životě někoho skutečně poznat, neptáme se na jeho věk, region, postoje nebo počet členů v domácnosti. Více se dozvíme o člověku z toho, jakou hudbu poslouchá nebo co ho rozesměje.

Ve výzkumech jako bychom se neuměli lidsky ptát, co poslouchají zákazníci za hudbu nebo jaké jídlo mají rádi a který vtip je v poslední době opravdu rozesmál.

Proto nás baví nástroj, který jsme nedávno vyvinuli, Fanzoom. Fanzoom je společník, který skupině uživatelů, třeba fanouškům určité značky, bedlivě naslouchá a zjistí, co je zajímá. 

Fanzoom - Analýza zájmu skupiny uživatelů Facebooku from Perfect Crowd

Space Doctors v Londýně a v Praze!

4. října 2012 přivítáme v Londýně v Praze Malcolma Evense, zakladatele Space Doctors. Space Doctors úspěšně aplikují semiotiku pro definici positioningu globálních značek a pro plánování a vývoj komunikace. Školení a workshop, kterým nás Malcolm provede budou zaměřené na klíčové semiotické techniky a jejich užití v praxi. Udělejte si místo v diářích, bude to výlet do opravdu zajímavého prostoru!

 

Nejzajímavější chlap na světě

Minulý týden jsme pro jednoho z našich klientů dokončili semiotickou analýzu zaměřenou na maskulinitu, mužství a chlapství. V rámci analýzy jsme sledovali i  reprezentaci chlapů a maskulinity v reklamě. Chlap v reklamě je (mimo jiné portréty) často zobrazován jako směšná, jednoduchá figura schopná myslet jenom na pivo, nebo jako aspirativní ale nudný panák/figurína, např.  z reklam na Gillet. 

Portréty chlapů v reklamách z poslední doby jako je "Nejzajímavější chlap na světě" nebo "Old Spice" zůstávají ironické, ale jdou zároveň za hranici prvoplánového zesměšňování chlapů a chlapství: 

 

Na první čtení je "Nejzajímavější muž na světě" směšná karikaturu ukecaného chlapa. Reklama ale zároveň pracuje s ironií tak jemně, aby nám dala prostor projektovat do toho chlápka vlastní fantazie - fantazie o tom, že někdo jako je on (tj. jako jsme my) skutečně existuje. Síla tohoto přístupu spočívá v nejednoznačnosti, v jemném balancování ironie a fantazie.

Praktická semiotika s Virginií Valentine

 

Více o workshopu je zde. 

A registrační formulář je tady.

Třetí pilulka

"Pro marketéry je dnes lepší číst Žižeka než Kotlera -to je jasný:)," říká Tomáš Hrivnák v komentáři k minulému příspěvku. 

A jasný to je, Žižeka potřebujeme, poněvadž potřebujeme třetí pilulku:

Morpheus nabízí Neovi dvě pilulky, jako vstupenky do dvou světů. Červená pilulka je brána do reality za hranicí iluze a druhá, modrá, znamená návrat do iluzorního ale bezpečného světa. Žížek chce třetí pilulku: "Co je třetí pilulka? Rozhodně to není žádná transcendentální pilulka, která nám umožní nějakou umělou a fast foodovou náboženskou zkušenost...je to pilulka, která mi umožní vnímat ne realitu za iluzí, ale realitu v iluzi samotné..."

Fikce je skutečnější než realita za hranicí iluze. Realita za hranicí iluze má jenom málo společného s tím, jak jdeme dnem od rána do večera, jak se oblékáme, jíme, nakupujeme a jak toužíme. Toužit nás učí filmy, TV a reklama.  

Kde najít třetí pilulku? Jen těžko v knihovničce publikací vydaných nakladatelstvím Grada. Žížek sám je silná třetí pilulka.  "Elvis kulturních studií", skutečný filozof dneška, šílenec, marxista a manýrista, který nenudí:  "My God, I'm thinking like Melanie now! You know what I'm thinking? I want to fuck Mitch..." A ten nádhernej, východoevropskej přízvuk - "aj vant d féérrrd pyl". 

Americký sen: semiotická analýza

Greg Rowland podrobil americký sen semiotické analýze: 

American Dream Election 2

View SlideShare presentation or Upload your own.

Trhliny v Hypo Real (itě)

Hypo Real má velké potíže. Hypo real je jedna konkrétní instituce, která ale pěkně označuje hypo-realitu a hyper-realitu, ve které žijeme. V hyper-realitě jsou peníze lehké jako myšlenka; dominuje zde ironie (namísto ideologie, která je mrtvá), vše je globálně propojeno a pár lidí se tu směje, protože má (zatím) ty správné informace. Tahle hyper-realita má potíže. Zdá se, že se páře ve švech.

Ideologie samozřejmě mrtvá není, pokud člověk chápe ideologii jako systém reprezentací,  jejichž pomocí se ti, co jsou u moci, snaží ostatním vnutit určité čtení světa. Kdo by měl vědět líp, že ideologie hypo-reality mrtvá není, než vy a já, co točíme klikou flašinetu, ze kterého létají vitální, nesmrtelní dědkové a báby, co se napili džusu a roupama vyhazují vnoučata do vzduchu atakdále - jo, a taky z něj lítají šťastné páry, které se právě přenášejí přes práh nového bytu nebo dokonce baráku, protože mají hyper a super výhodnou hypotéku...a tady začíná flašinet lehce drhnout.

Flašinet naštěstí drhne jen v USA, Velké Británii, Japonsku, Jižní Americe, Německu, Francii atd. V Česku mají Topolánek, Kalousek, Čunek apod. situaci pod kontrolou - bez ironie, protože v Česku je hyper-realita tenká jako pavučinka a my jsme (vždy) připraveni na pád světa iluzí, který u nás (z valné části díky mechanické reklamě, která oslavuje průměrné výrobky a ignoruje lidi-zákazníky) nikdy pořádně nezapustil kořeny a nikdy nám nepřirostl k srdci.

Röra sig rytmiskt till musik

Občas mluvím o tom, jak jsou dnešní hamižná média nekompromisně založena na RYCHLOSTI. Kdo má lepší připojení, stahuje lepším kvaltem filmy, muziku a zkrátka víc ví. S rychlostí informace – od jejího zrodu až ke spotřebiteli – je to zrovna tak (občas jsi fajn, Virilio). Co kdybychom si to ale udělali po svém? Ráno vstanu, pustím si svou oblíbenou muziku, obléknu se, nasnídám se, pustím si svou oblíbenou muziku, obléknu se, nasnídám se, pustím si svou oblíbenou muziku… Že to není možné? Ve virálním světě ano. A je to i moc zábavné! A rád na tu hru s časem přistupuji. Halt Švéďáci, no.. a hlavně (jejich) IKEA.

PS: Nezapomeňte si nahrát vlastní song (notička vlevo dole) a mrknout se na všechny exekuce (okénka napravo), museli se fakt vyřádit.

P a ř ä z

Rád bych se s vámi podělil o obtížný úděl člověka, který se snaží nahlížet svět přes brýle značky Semiosis^TM. Nemá smysl poučovat, leč dovolte abych vyšel z úplných základů této miloučké vědy. To šel takhle Derrida do lesa, zakop o pařez a nosem vydloubnul diferänci (nebojte, čtete to správně s „e“). Hra diferencí „předpokládá syntézy a poukazy, které nedovolují, aby v nějakém okamžiku a v nějakém smyslu byl nějaký prvek prostě přítomen sám o sobě a poukazoval sám k sobě.“

V řádu mluveného, ani v řádu psaného diskurzu nemůže zkrátka žádný prvek fungovat jako znak, aniž by nepoukazoval k jinému prvku, jenž sám není přítomný. Kvůli onomu maličkému „ä“ odsuzuje Derrida písmo k záhubě a obhajuje živou mluvu člověka k člověku. Zní to krásně, ale jak takovou věc aplikujete na šedivou strnulost marketingového mastodonta, který dělá, že je pro lidi a lidmi, co jej řídí, další lidi šidí? Tahle věc mi ležela dlouho v žaludku. Jak hovořit o něčem nesdělitelném? Jak ukázat diferänci lidí? Až pak – heuréka! Pomůže mi přece kumšt! Výhodou umění je totiž právě to, že nepotřebuje slova. Ani nevíte, jak se mi při objevu (diferäntních) „Kultur“ Jakuba Nepraše ulevilo. Chcete vidět diferänci? Jen si poslužte.

Video pro PC x  MAC