Politika na Facebooku

Vsadím se, že v mnoha sekretariátech mnoha českých politických stran zazněl poslední dobou podobný dotaz: "Ty, Fando co bysme mohli dát na ten fejzbůk? Prej teď na to lidi hodně choděj?". Ano, lidi na to doopravdy hodně chodí a zajímavé (nejen pro politické strany) je kdo a proč na něj chodí. Je to "new generation", nebo "generation next", chcete li. Nová generace lidí, která od základu mění způsob konzumace a šíření médií. Ocitli jsme se oběma nohama v 21. století. Okolo se dějí naprosto zásadní změny, které se každého z nás bytostně dotýkají. Někteří to nazývají krizí, přesto si myslím, že je to zcela zásadní a pozitivní proces. Přestává fungovat starý řád věcí, zavírají se továrny, hroutí se finanční instituce, klesá celosvětová poptávka po výrobě a produkci surovin. Co se to tedy vlastně děje?

V zásadě by se to celé dalo shrnout následujícícm jednoduchým způsobem. V minulém století, které si pro pořádek nazvěme "Industriální érou" byla hlavním hybatelem věcí IDEOLOGIE. Proti sobě stály dva nesmiřitelné světonázory, jež rozdělily obyčejné lidi po celém světě na pravici a levici. Ideologie s sebou přinesla nutnost politických stran, jež reprezentovaly tu či onu stranu ideologické mince. Hlavní úlohu v šíření informací a konzumaci mediálního obsahu hrála televize. Televize poskytovala poměrně jednoduchý způsob jak relativně rychle a efektivně oslovit masy. Masy levice, nebo masy pravice. Není tedy divu, že televize vždy byla na předním místě zájmu politiků a její kontrola byla vždy jejich prioritou. Celkový součet obětí industriální éry je 40 miliónů v první a sedmdesát miliónů lidí v druhé světové válce.

Vypadá to, jako by se lidstvo poučilo. Vkročili jsme do nového století, jež si pro pořádek nazvěme "Érou spolutvorby". Právě o spolutvorbu teď půjde nejvíc a stane se hybatelem všeho dění v tomto století. Začínáte si taky všímat, že pravičáci a levičáci pomalu vymírají, protože to jsou de facto vaši otcové a dědové? Začínáte si připadat směšně a předpotopně, když byste měli hájit jakousi ideologii? Příjde vám, že mariánsko-tereziánský způsob vzdělávání nestačí nárokům dnešní nové měnící se doby a musí se od základů změnit? Taky máte pocit, že udělat masovou reklamní kampaň už dneska prostě nestačí? Ano, vítejte v novém světě, světě spolutvorby generace next.

Dalai Lama prohlásil, že dvacáté století bylo stoletím násilí a jedenadvacáté bude stoletím dialogu. Odsud už je jen krůček ke spolutvorbě. A co že je to ta tolik a stále zmiňovaná spolutvorba? Dřív (v industriální éře) se v naší branži říkalo: "Jeden obrázek vydá za tisíc slov." Dnes by se k tomu hodilo dodat: "Jedna pozitivní inspirace vydá za sto tisíc reklamních kampaní." A to je jádrem celé spolutvorby. Osobně a individuálně inspirovat své okolí a měnit tak veškeré okolní dění. Old school marketing je postaven na principu PUT-IN & PULL-OUT. Tedy co do toho dám a co mi z toho vypadne. Všimněte si, že všechny velké věci vznikly přesně naopak. Google, YouTube, Facebook - to všechno jsou příklady nezištného projektu, jenž měl především někomu něco přinést (většinou nějakou novou příjemnou službu) a teprve postupně se kapitalizoval ve velkých penězích. I o tohle půjde. Začít dělat věci jen tak, protože znamenají všeobecný pozitivní přínos pro komunitu. Ale pozor, tohle není nějaká pitomá charita, tohle je seriózní business! Osobně v tomhle vidím obrovský (a možná největší) potenciál pro budoucí rozvoj značek.

Nicméně zpět k Facebooku. Dramaticky ho (stejně jako celý internet) nepochopili všichni ti, kteří vidí jeho využití v bannerové reklamě. To je jen starý formát na novém médiu. Možnosti online a speciálně Facebooku jsou prostě fantastické a skoro nekonečné a já se jen těším, až nějaký první český osvícený zadavatel udělá historicky první engagementový break-through a všem ostatním ukáže jak se to dělá. Přijde to každou chvíli, teď už jen kdo bude první. Okolo Facebooku se v poslední době vynořuje obrovské množství článků. S velkou chutí se do nich nořím a vždycky se těsím na dva mýty (zatím mě ještě žádný článek nezklamal) - v prvním se hovoří a jakémsi muži z Anglie (jindy z Mexika), který zavraždil svou ženu poté, co si změnila status na "nezadaná". Druhý mýtus hovoří o jednom managerovi, kterého si prolustrovala personální agentura a nedostal místo o které se ucházel. Ten první by se hodil maximálně tak do pořadu černá sanitka, a k tomu druhému jen tolik - i kdyby to byla pravda, je to v pořádku, protože se jen špatný člověk ucházel o špatnou pozici.

Zajímalo mě v souvislosti s tím, jak pomalu začíná mizet potřeba politických stran, jak si politici stojí v novém médiu. A výsledky mě pobavily. Pořadí politiků určuje počet jejich fanoušků - tedy unikátních lidí, kteří se k příslušnému politikovi přihlásí a podporují ho, tedy veřejně se s ním ztotožní (anebo ztrapní). V celosvětovém měřítku asi nikoho nepřekvapí, že číslem jedna je nový americký prezident Barrack Obama. Vede s mimořádným náskokem 5.5 miliónů fanoušků. Mimochodem, byl to právě on, kdo poprvé v historii mohutně zapojil nová sociální média do své předvolevní kampaně. Následuje ho John McCain a Sarah Palin - dva ideologičtí protivníci s půl miliónem fanoušků (zde je vidět jak mohutně jim Obama utekl). A kdo že je na čtvrtém místě? Žádná Hillary, žádný Tony, žádný Vladimir. Čtvrté místo mi vyrazilo dech, protože ho obsadil M.K. Atatürk se 400 tisíci fanoušky. Zakladatel moderního tureckého státu, narozený v roce 1881 se v pozitivním slova smyslu v hrobě obrací a nám nezbývá než dodat, že některé odkazy jsou zkrátka živé napříč staletími.

A co náš domácí zabahněný politický luh a háj? Nejpopulárnějším českým politikem je David Rath - ale naopak. V jeho Anti-klubu Davida Ratha se během posledního ani ne měsíce sešlo na 7.5 tisíce fanoušků - tedy vlastně antifanoušků, kteří si myslí, že je zhoubou pro českou politickou scénu. Stal se tak nejvíc nejméně populárním politikem na českém Facebooku. Zajímavé je, že David Rath předstihl o pár hlasů i někdejšího světově proslulého indonéského diktátora Suharta. Druhá příčka, tentokrát pozitivně myšlena patří jedinému skutečnému gentlemanovi české politiky panu Karlovi von Schwarzenbergovi. Poslední mohykán, kvůli kterému má ještě pořád smysl politiku sledovat, a jediný čitelný ministr s pevnými názory a nebojácnými činy. Zajímavé je, že svou fanouškovskou stránku na Facebooku nezakládal (udělali to sami fanoušci) a dnes čítá nějakých 6.5 tisíce fanoušků. Těšil jsem se, kdo bude třetím nejpopulárnějším politikem českého Facebooku a i v tomto případě jsem se nestačil divit. Už jen proto, že sice mohu zmínit jméno politka - je to Jiří Paroubek, i fakt, že je to stejně jako v případě Davida Ratha myšleno přesně naopak, ovšem protože tohle je slušný blog, nemohu si dovolit ocitovat plný název třetí příčky s 5 tisíci anti-fanoušky. Mimochodem, pan Paroubek má okolo sebe víc anti-skupin, skupina s názvem antiparoubek.cz má nyní více jak 6 tisíc příznivců. A hledal jsem dál. Co náš prezident? Na jeho oficiální Facebookové stránce se to v komentářích hemží superlativy, spoluobčané z celého světa ho vynášejí do nebes, ovšem něco tady jaksi chybí - možnost vložit vlastní komentář. Jak se tam všechny ty oslavné ódy dostaly? Že by v sekretariátu pana hradního tiskového Mefista? Hm, tohle přece dojde i průměrně pokročilému uživateli, že tady něco smrdí... Nicméně, našemu současnému prezidentovi fandí necelé 2 tisíce uživatelů, ovšem polovina vyjadřuje přesně opačný postoj vstupem do skupiny "Václav Klaus is not my president". Náš předseda vlády dramaticky pokulhává s 800 fanoušky (a lepší už to nebude) a peloton naší politické elity uzavírá Pavel Bém s 88 členy a Jiří Paroubek na jehož fanouškovské stránce není registrován ani jeden fanoušek. Aby mu to nebylo líto, alespoň jsem se rozhodl ho nahlásit.

Comments

[Karel]

Nespoléhejte na ostatní, VY sami ovlivněte politiku! Hlasujte PRO nebo PROTI politikům dle vlastního názoru. Propagujte toho kterého podporujete, potopte toho kdo si to zaslouží. Dejte jim o sobě vědět!

http://1politik.cz/

Ne jen Facebook, trochu jiný nástroj!

[Karin]

Hezký příspěvek, Petře. Není pochyb, že výrazná změna nastala, ale jsme na počátku dlouhé cesty, než to pochopí klienti, nebo v mém případě nadřízení. Nemluvě o vlivu věku oněch nadřízených. Ale k věci, k Facebooku. Nemůžu si pomoct, ale prostě se nemohu zbavit dojmu, že Facebook patří na internet a tam by také měl zůstat. Jako jednoho z uživatelů mi bytostně vadí veřejné propírání diskuzí, komentářů a vytvořených skupin. Četl jste například příspěvek v jednom z posledních Reflexů o Facebooku? Na Facebooku jde přeci o individualitu, proč má někdo potřebu házet všechny uživatele do jednoho pytle?

[Jakub Tomek]

Karin: Záleží trochu na úhlu pohledu. Na Facebooku o individualitu určitě minimálně zpočátku šlo. Stejně jako ICQ bylo výsadou "šílených" počítačových geeků, a dneska ho má v mladším věku prakticky každý.

Problém je teď je, že s tím, jak se Facebook popularizuje, a narůstá počet "průměrných" jedinců v něm; už tam nechodí jen lidé, kteří tam sami od sebe chtějí, ale dotáhnou je kamarádi, spolužáci atd. To má za důsledek určité rozmělnění původní struktury.

Když člověk přijde sem, na Perfectcrowd, vidí na levé straně nějaká jména - nevím kolik, řekněme do padesáti. V tu chvíli jsou to lidé. Ale když je na Facebooku tolik lidí, kolik je (a v různých tamních podskupinách), už je jako jedince brát nejde, protože by je nešlo sledovat, navíc v mnohém se už chovají spíše jako stádo, než jako jedinci.

Bylo by to individuální ve chvíli, kdyby každý měl okruh svých přátel a kontaktů, ale ve chvíli, kdy vznikají velká názorová uskupení, už to individualitou být přestává, řekl bych.

[Karin]

Souhlasím, pokud se odprostíme od marketingu, Vám by se jako uživateli líbilo, najít svůj příspěvek na veřejnosti?

Facebook zažívá boom, ale jakmile již přeroste únosná hranice oněch názorových uskupení, politických či jiných fanoušků, uživatelé budou mít tendenci se přesunout jinam. Někde, kde není tak očividná snaha o získání podpory pro určitou politickou stranu či produkt, společnost, film apod.

[Jakub Tomek]

No, konkrétně mně by to nejspíš bylo docela fuk (nebylo-li by to nějak zrůdně vytrženo z kontextu - což ale třeba mnozí novináři s chutí dělají), ale obecněji se mi ta idea nelíbí, přirozeně. Pokud se příspěvek dostává na veřejnost, minimálně by měl být smazán jeho identifikátor (jméno, login, datum...). Některé servery to takto mají uvedeno v licenčních podmínkách, a kdyby někdo "vynášel ven", měl by dost potíže.

Neřekl bych, že by z Facebooku měl být nějaký odliv, i když možné to je. Spíš bych si vsadil na větší strukturovanost. Třeba asi největší český diskusní web, lide.cz je sám o sobě neúnosně obrovský - ale díky tomu, že se postupem času postupně dělil, až do dnešní podoby, kdy člověk typicky navštěvuje řádově tisícinu přítomných diskusí fór, se udržel bez větších problémů.

Analogicky i youtube, kde je také příšerný přetlak ptákovin, ale jsou tam už tématicky zaměřené skupiny, ve kterých se videa mažou, když do dané oblasti nepatří, tzn. najde-li si uživatel vhodnou skupinu, v jejím rámci ten odpad nebude.

Řekl bych, že na větší změny (dokud systém vyloženě nepadá) je většina lidí poněkud líná. Viz. ICQ - v ČR suverénně nejpoužívanější, a přitom dost špatné, se zrůdnými licenčními podmínkami atd. Ale překročilo určitý bod zlomu, takže i když už jsou dnes bez problémů dostupné mnohem lepší sítě pro komunikaci (které stejně vypadají, stejně se ovládají atd.), prostě už k nim nepřejdou, protože "všichni jsou na ICQ".

Podobně se může stát, že "všichni budou na Facebooku", a nebude pořádně důvod měnit působiště.

Ale uvidíme, teoretizování je jedna věc, přitom to může ve výsledku dopadnout dost jinak.

[Karin]

Děkuji Jakube, protože i přesto, že se pohybuji v marketingu, mám také nějaký osobní život! Osobně mě nakrknul článek z Reflexu o skupině na podporu Jana Kaplického.

A všichni už na FB jsou, nedávno jsem byla na výletě v zahraničí, kde se potkávám se známými z celé Evropy a opravdu tam každý byl. Byť teprve týden, byť např. v Holandsku frčí ve velkém jiná oblíbená sociální síť.