Nemyslíš, zaplatíš II
Nedávno jeden čtenář komentoval můj kritický post o nefungující kampani Nemyslíš, zaplatíš. Ve svém příspěvku psal, že kapaň funguje skvěle. To koneckonců tvrdí unisono i mluvčí zadávajícího Ministerstva s realizační agenturou. Bohužel, každý měsíc si na stránkách novin přečtu opak. Tak já nevím, buď lžou a nebo jim někdo podstrkuje jiné statistiky...
Já chápu jak argumentující ministerstvo i agentury, tak i vás. Ale otázka: skutečně by pomohla nějaká kampaň ke snížení nehodovosti? Myslím si, že ať by byla kampaň sebevíc drastičtější, tak by to nehodovost (statisticky) nezmenšilo.
Možná jen... exkurze po pitevnách. A to by bylo asi i levnější
Posted by: sidak marker | 06/12/2008 at 17:39
Nevím, říkám si od začátku téhle kampaně, že to svědomí to přece jenom nahlodává...
Na druhou stranu je to pořád jenom jednostranná komunikace plus cynismus lidí k reklamě a ještě větší cynismus lidí k reklamě placené politikou.
Po přečtení tohoto postu jsem si vzpomněl, jak Mark Earls ve své knize popisuje boj New Yorských policistů s kriminalitou, což mi v lecčem přijde podobné se snahou změnit chování řidičů na silnicích. Mluví tam o "fenoménu rozbitého okna", což ve stručnosti znamená, že kde jsou lehčí trestné činy a přestupky, tam se vytváří podhoubí pro těžší zločiny, protože mezi zločinci probíhá interakce a "trestné chování" se šíří mezi nimi jako epidemie. A na základě tohoto zjištění se v NYPD zaměřili na lehčí přestupky a tím se jim (snad) podařilo snížit i ty těžké zločiny. Co kdyby se takhle někdo podíval na problém na našich silnicích...?
Posted by: Martin Slechta | 12/12/2008 at 10:38
To je skvělý příklad. Ono to opravdu takhle funguje. Tam kde dříve, "mlaskali" málo, teď "zamlaskali" kampaní za pořádný ranec. Ono to s tím podhoubím, docela sedí. Začínali taky tím, že si využívali imunitu, když je chytli řídit pod parou.
Teď bez ironie a bez vztahu na cenu. Představe si, že jste v roli spolujezdce (ještě lépe žena s dítětem), a tyto záběry jste viděl. Všichni máme geneticky zakódovánu potřebu zamezit vzniku životního rizika a zvláště v situacích, kde to nemáme ve vlastních rukou. (tam si dáme sakra pozor aby se nebagatelizovalo) Potom se řidiči už jen ztěžka argumentuje, prosímtě (ono) mě se nemůže nic takového nemůže stát. Příště s takovým člověkem už jako spolujezdec nepojede, ten pocit strachu po cestě ji za to stát nebude, popřípadě se jí ho povede umravnit. Sice nevím jaké jsou statistiky, ale sedadlo smrti je definováno jasně. Bylo by zajímavé účinnost prověřit z tohoto pohledu :-)
Posted by: Milan Horky | 17/12/2008 at 22:22
Já osobně téhle kampani fandim už jenom proto, že to není klasicky "zaprděná" reklama, kterou by člověk od státní správy logicky očekával. Co na ni ještě více oceňuji je to, že nemá ambice vyhrát louskáčka nebo nějakou podobnou úchvatnou anketu - v tom vidím její jednoznačnou upřímnost. Tvůrcům tady šlo o sdělení, ne o kreativní ceny - a to je u charitativní reklamy velmi velmi vzácné (opravte mne, jestli se mýlím).
Podle mne, bude-li Ministerstvo s touto kampaní náležitě zacházet a pojme ji jako dlouhodobý projekt, výsledky přinese. Možná ne hned, ale časem.
A mimochodem, kdy se stalo, aby se o nějaké reklamě tak často diskutovalo mezi veřejností? Stává se to velmi zřídka ... a pokud se to stane, je to podle mne jisté měřítko úspěchu, či efektivity.
Posted by: Martin Hobrland | 23/12/2008 at 08:11
Možná, že to přece jen aspoň trochu funguje... Ne samo, ale jako součást většího celku opatřeních.
http://www.ct24.cz/domaci/spolecnost/40378-pocet-mrtvych-na-ceskych-silnicich-letos-mozna-nepresahne-tisicovku/
Posted by: Martin Slechta | 30/12/2008 at 20:25