« Přišel jsem, viděl jsem, zajásal jsem | Main | Blbá reklama na deník Sport »

06/10/2008

Shift happens...

Občas se vydám někam do kavárny, jen tak si posedět a naplnit čas příjemným Dolce far niente. Tedy ne, že bych úplně vypnul, protože takováto místa mohou být zdrojem nečekaně zajímavé inspirace. Místa plná mladých lidí, kteří vedou nevázané rozhovory o čemkoli vám velmi často přinesou zajímavé zdroje inspirací o aktuálních tématech a trendech, vývoji českého jazyka, nebo nových médiích. Víte například, že se říká "Můžeš mi, prosím, downloadnout jedno cígo?" nebo "Dám ti takovou facku, že tě ani Google nenajde?" Zkuste to někdy, stojí to za to už jen z toho důvodu, že je to zcela zdarma (tedy kromě kafe, které přitom vypijete), ale především kvůli autenticitě a pravdivosti toho, co se dozvíte. Zvlášť lidem z reklamy bych to doporučoval, protože většina těch jejich "cool" headlinů už je fakt dost trapná. Mimochodem, konečně mi došlo, proč už se moderní výzkum nedělá v laboratořím podobných zasedačkách, ale v příjemných kavárnách...

A co se tentokrát stalo zdrojem mé inspirace? Rozhovor několika mladých lidí na téma Facebook versus Myspace mě nakonec dovedl až k úvaze o úpadku televize a nástupu nových médií. Zajímavé je, že předmětem rozhovoru nebylo to, zdali je lepší seriál X na televizi Y, či naopak, ale která ze dvou nejrozšířenějších sociálních sítí je lepší. Zaujalo mě to do té míry, že jsem si stejnou otázku položil i já sám. Pro mě je to jednoznačně Facebook kvůli přehlednosti a lepšímu kontextuálnímu propojení lidí a témat. Věřím, že co člověk to názor, koneckonců podívejte se na vtipné video, parodující Mac vs PC reklamu, kde se k tomuto feonménu vyjadřují sami uživatelé.

Je to tak. Mladí aktivní lidé už se netrápí osudy hrdinů televizních seriálů. Mají daleko méně času, než měli ve stejném věku jejich rodiče a daleko více atraktivních příležitostí, jak ho strávit. Nemám televizi zhruba třetím rokem a přišel jsem na zajímavou věc. Když se někdy ocitnu v prostředí kolegů z reklamních agentur ve věku 30+, slyším stále dokola věty jako "Teď jsme dodělali tu reklamu s těma prdlýma ženskýma...", nebo "Udělala jsem na Nově tu self-promo s těma hvězdama...", a tak nějak automaticky se očekává, že chápavě přikývnu a ocením to. Nemám sílu pořád dokola vysvětlovat, že k běžnému vysílání televize se dostanu maximálně na rotopedu v Holmes Place, kde po projetí všech tv stanic stejně skončím u video obsahu svého iPhonu. Lidi z reklamních agentur nejsou absolutně připraveni na to, co se právě děje a valné většině z nich ujíždí vlak a možná i pevná půda pod nohama. A co že se to děje?

První a zasádní bod by se dal nazvat jako postupný ústup nevyžádaného obsahu versus "Content on demand" - tedy obsahu na vyžádání. Není to nic nového, ani převratného. Koneckonců co jiného je O2 TV, nebo všechny pokusy se značkami podobnými TiVo, které se nakonec uchytilo hlavně v Americe a Kanadě? Lidé si chtějí určit na co se budou dívat a kdy se na to budou dívat. Absence reklamy je už pak jen příjemným bonusem. Nicméně se zde ale stále bavíme o dosud početné sociální skupině pravidelných konzumentů současného televizníh obsahu, u kterých se předpokládá, že i po přechodu na digitální vysílaní se nebudou schopni orientovat v nových možnostech a zůstanou věrni nízkému standardu současné televizní zábavy. Špatná zpráva pro český marketing a reklamu je ta, že tito lidé budou postupně stárnout a chudnout.

Druhým zásadním bodem je úpadek televize jako média. Je to dáno rozvojem nových technologií a předvším tím, že se televize jako médium zcela vyčerpala. Podívejme se do historie. V předminulém století hrál hlavní roli splečenského média tisk. Byl tehdy jediným a zásadním masovým médiem, jež dokázalo ovlivnit veřejné mínění. Jeho nevýhodou byla určitá pomalost a těžkopádnost, kterou jednoznačně demonstroval nástup nového média - rádia. To přineslo v minulém století do té doby nevídanou interakci - přímý přenos. Šíření informací se zrychlilo, zauktualizovalo a především zatraktivnilo. Rádio bylo přesto poměrně záhy překonáno televizí. Kolem televize se postupně utvořila "šlechta" televizáků - výjimečných pracovníků, dělajících výjimečné médium, kde jste se kromě zvuku konečně mohli taky dívat. V šedesátých letech tohoto nového média využili poprvé američtí prezidentští kandidáti a na dlouhá léta se televize stala celosvětovým fenoménem. Za mého dětství se v televizi objevovali účinkující, kteří určitým způsobem potvrzovali kvalitu a výjimečnost tohoto média. Byť by se mi z devadesáti procent tehdejších pořadů dnes udělalo špatně, určitá vnímaná kvalita a výjimečnost v tom, kdo se v televizi objevil byla. Dnes se televize jako médium sama devalvovala na voyeura, šmíru a stala se králem průměrných. Tím, že udělala hrdiny z průměrných se sama stala průměrným a neatraktivním médiem.

Třetím zásadním bodem úpadku televizního média je totální absence spolutvorby, jež je dnes havním hybatelem všeho, co se děje. Web 2.0 je dnes kompletně postaven na spolutvorbě obsahu a protože televize je ze své podstaty jednostranné a masové médium, je jakákoli spolutvorba jejího obsahu prakticky nemožná. Což dnes znamaná pouze jediné - postupný úpadek a zánik, resp. devalvace kvality a vlivu na úroveň info zábavy, jakou dnes nabízí rádio. Podívejte se na video Did you know 2.0, které zajímavým způsobem řadí statistky a inormace o tom, co se dnes děje ve světě.

P.S. V postu Lži, sex a prachy (v české reklamě) jsem se nedávno poněkud pohrdlivě zmínil o českých politických kampaních - jsou li vůbec hodny takového označení. Je mi těch politiků vlastně líto. Nejenže jsou úplně na chvostu důvěryhodnosti, (za což si tedy mohou stejně především oni sami, protože lžou jako když tiskne), ale když přijdou za reklamními pracovníky (ti jsou druzí odspoda, protože lžou jen o něco málo míň), tak se jim stejně nedostane žádné rozumné rady a výsledkem je vyblitý obličej s nic neříkajícím headlinem.
2008082101
Že se to dá dělat i jinak dokazuje vítězně táhnoucí Barack Obama, jehož kampaň je založena na neomarketingových princpiech. Úžasný nápad ukázal také argentinský prezidentský kandidát Lopez Murphy ve svém volebním videu The Truth. Argentina byla tehdy těsně po státním bankrotu a hledala sebe samu. Myslím, že tímto videem trefil přesně podstatu tehdejšího veřejného mínění a velmi silně zarezonoval s děním ve společnosti. To že nakonec volby nevyhrál je možná kvůli jeho velmi špatné pověsti - údajně je to něco jako náš Viky Kožený, koneckonců to celé shrnuje kometář jednoho argentinského voliče u tohoto videa na YouTube: "yes, it's in spanish too and they tried to win some awards in cannes. Anyway L. Murphy is a fucking bastard, he would ruin our country. sorry I just had to say that." Nehodnotím zde tedy kvalitu kandidáta (produktu, který zřejmě stál za prd), nýbrž pouze pro inspiraci zveřejňuji skvělou politickou kampaň.

TrackBack

TrackBack URL for this entry:
https://www.typepad.com/services/trackback/6a00d83452ea9d69e201053546f95d970b

Listed below are links to weblogs that reference Shift happens...:

Comments

The comments to this entry are closed.