Lež v reklamě

V reakcích a komentářích na post Lži, sex a prachy (v české reklamě) se párkrát objevilo, že v reklamě se vlastně lhát musí. Případně, abych definoval co už je lež a co ještě ne. Dnes jsem narazil na skvělý příklad na vysvětlenou.

Nevadí mi, když mi lžou, že je v minerálce složka VITALOXYN nebo že sušenky mají úplně novou recepturu obsahující unikátní BLBOTOXINOVÝ SACHARID. Vím, že nic takového neexistuje a protože vím, že si to vymyslel nějaký marketingový zoufalec, jenž neměl co říct, tak to tak nějak, stejně jako většina spotřebitelů, automaticky ignoruji.

Co mi vadí je, když si koupím solené tyčinky na kterých stojí velkým písmem SOLENÉ tyčinky, ve složení píšou Posyp: jedlá SŮL, na obale jsou tyčinky se zářícími kristaly SOLI a uvnitř najdu jen patetické holé cosi a tudíž mi zbývá akorát tak celé balení hodit do koše, protože jsou bez té chybějící soli prostě hnusné. Není mi líto dvacky. Je mi líto, že mě zase nějaký chytrák díky lži v reklamě (obal do ní patří) zase dostal.