P a ř ä z
Rád bych se s vámi podělil o obtížný úděl člověka, který se snaží nahlížet svět přes brýle značky SemiosisTM. Nemá smysl poučovat, leč dovolte abych vyšel z úplných základů této miloučké vědy. To šel takhle Derrida do lesa, zakop o pařez a nosem vydloubnul diferänci (nebojte, čtete to správně s „e“). Hra diferencí „předpokládá syntézy a poukazy, které nedovolují, aby v nějakém okamžiku a v nějakém smyslu byl nějaký prvek prostě přítomen sám o sobě a poukazoval sám k sobě.“
V řádu
mluveného, ani v řádu psaného diskurzu nemůže zkrátka žádný prvek fungovat
jako znak, aniž by nepoukazoval k jinému prvku, jenž sám není přítomný. Kvůli
onomu maličkému „ä“ odsuzuje Derrida písmo k záhubě a obhajuje živou mluvu
člověka k člověku. Zní to krásně, ale jak takovou věc aplikujete na šedivou
strnulost marketingového mastodonta, který dělá, že je pro lidi a lidmi, co jej
řídí, další lidi šidí? Tahle věc mi ležela dlouho v žaludku. Jak hovořit o
něčem nesdělitelném? Jak ukázat diferänci lidí? Až pak – heuréka! Pomůže mi
přece kumšt! Výhodou umění je totiž právě to, že nepotřebuje slova. Ani nevíte,
jak se mi při objevu (diferäntních) „Kultur“ Jakuba Nepraše ulevilo. Chcete vidět diferänci? Jen
si poslužte.
Comments